fbpx

Kdo je Nomadist

Náš tým
El Comandante

Vojtěch Lavický

Na motorce jsem začal poměrně pozdě, až v 21 letech. Moje první byla Jawa 350/640 a pak už to šlo ráz na ráz od Japonců až k BMW R1150GS Adventure, kterou mám dodnes. Cestovat na motorce jsem vlastně začal hned jak jsem nějakou měl. Bez velkého přemýšlení jsem se tak ještě na vysoké škole vypravil na měsíc do Walesu. Tenkrát to byl ještě docela punk a když si vzpomenu, jak a s jakým vybavením jsem tenkrát jel, musím se smát. Každým dalším rokem jsem prodlužoval okruhy směrem na východ od Balkánu až po hranice s Čínou. Moje výlety vyvrcholili téměř dvouletou cestou kolem světa v letech 2016 a 2017, kde jsem si naplno uvědomil, jaké štěstí mám, že můžu cestovat na motorce. Dostanu se skoro kamkoliv si zamanu a danou krajinu si užiji opravdu všemi smysly. Není to ta nejsnazší cesta, když je zima mrzneš, když prší neschováš se. Zážitky nejsou o pohodlí, ale o dobrodružství. Ty silné zážitky se Ti vryjí do paměti a o nich potom budeš vyprávět. Celý rok 2017 jsem strávil v Jižní Americe a kompletně jsem jí propadl. Naleznete zde opravdu vše, majestátné hory, pouště, hluboké kaňony, rozeklaná pobřeží, mnoho cenných památek a fantastické a přátelské lidi. Zkrátka se to musí vidět a zažít.

Black Afričan

Vojta Tůma

Ve 12 letech jsem si koupil prvního pionýra, abych se na něm hned ve 13 vyboural a na dlouho přestal jezdit. Znovu mě to chytlo ve 26, kdy jsem pořídil Hondu Africa Twin, na které jsem se podíval třeba do Rumunska. Tehdy jsem si říkal, že jsem fakt daleko od domova. Další rok jsem si to říkal u Bajkalu a za dalších 14 dní jsem byl už 5000km dál na Magadanu a to už je docela daleko. Díky motorce se můžu dostat kamkoliv chci a podle mě neexistuje dostupnější prostředek, kterým se člověk dostane na více míst. Moje nejoblíbenější místo projeté na motorce je Mongolsko. Je to jediný místo, kde tě ráno nikdo neprobudí, ani když budeš vstávat až k obědu. Potkal jsem hodně cestovatelů, ale nemyslím si, že člověk musí objet půl světa, aby se jím stal.

Michi

Michal Dřímal

K motorkám jsem se dostal už coby malý kluk. Moje první motorka byl Mustang, na kterém jsem se proháněl po vesnici a zkoušel, kde všude se dá vysekat. V současnosti vlastním GS Advíka 2015 zde v Evropě a v Americe mám V-Stroma. Cestovat jsem začal záhy po základní vojenské službě. Ať už kamionem, autobusem, nebo na motorce. Za volantem kamionu, autobusu a řídítky motorky jsem strávil cestováním už 16 let. Od západního Irska po Írák a od Afriky po Nordkapp, dále Blízký východ a Amerika. Když jsem necestoval v práci, vyrážel jsem na motorce…můj život je v podstatě jeden velký road trip. Jsem stále na cestě a dnes už si nedokážu představit jiný život. Nejradši spím jen tak, pod hvězdami vedle své motorky. Cestování na motorce je o svobodě a adrenalinu. O prožívání cesty všemi smysly. Při cestování na motorce cítíš prostředí mnohem intenzivněji. Počasí, teplo, zima…ne jen klima na 22 a pohoda. Jen málo cest tě dokáže na motorce zastavit a každá skýtá jiné dobrodružství, píše jiný příběh, připraví ti nové nepředvídané překvapení. Lásku, nebo zklamání…sílu, nebo vyčerpání. Další den ale sedneš a jedeš… vstříc novým kilometrům, novým přátelstvím, novým řádkům tvého života. Až jednou život mou knihu dopíše, bude pěkně tlustá a vzadu bude napsáno, že jsem žil každou vteřinou. Miluji severské země. Norsko, Švédsko, Finsko, Island….Kanada a Aljaška. Tyhle všechny jsou úžasné, rozlehlé a plné přírody, příběhů a pověstí.

Milford

Milan Prustoměrský

Když si starší bratr udělal řidičák na auto i motorku, tak jsme z garáže vytáhli starou Čízu 150c, na které jezdili už rodiče i prarodiče. Brácha mohl vzít Čízu oficiálně na silnice, já akorát drandil na zahradě na poli, za což bych si dal dnes facku 🙂 A od té mě ježdění na motorce nepřestalo bavit. Po renovaci výše zmíněné Čezety jsem se chtěl podívat za spolužákem z vysoké na Slovensko, právě z důvodu, že jsem si chtěl vyzkoušet jak se jezdí delší výlety na motorkách a podívat se dál než jen kolem obvyklého komína. Sice Slovensko a Žilina jsou v dojezdové vzdálenosti jednoho dne, ale i tak mě to nakoplo podniknout něco většího a na víc dní. A tak jsem se o rok později vydal se stejnou Čízou přes Paříž do Londýna na sraz veteránů a vyhrál tak s přehledem cenu o nejblběj… nejvzdálenějšího účastníka, který přijel po vlastní ose. A od této chvíle už to šlo ráz na ráz a necestoval jsem jinak než v sedle motorky. Jízda na motorce pro mě znamená volnost a pocit úplné svobody, kdy si člověk může zajet kam chce a kdy chce. Především pak souznění s okolní krajinou a přírodou, neboť není lepšího balzámu na duši, než plout krajinou s nekonečnými lesy, cítit vůni čerstvě sklizeného obilí či navázat nová přátelství nad šálkem kávy po několika-hodinové cestě v dešti. A pokud se mi něco z popsaného podaří i zachytit na foťák, je radost o to větší, protože člověk má potom i hmotnou vzpomínku na všechny zážitky a peripetie. Moje nejoblíbenější místo je rozhodně Icefiled Parkway v provincii Alberta, Kanada. Silnice táhnoucí se podél koryta řek a obklopená Skalistými horami s neuvěřitelnými výhledy na tyrkysová jezera vás zcela pohltí a budete se tam chtít pokaždé vrátit.

Osamělý jezdec & Růženka

Michal Prskavec

Na motorkách jezdím už od útlého věku. Byla to láska a vášeň na první pohled. Klasické začátky. Fichtl, Simson, MZ a pak přišel můj první japonec. Nesmrtelná FZR 600. To byla před 20 lety kurňa nadupaná mašina. Od té doby jsem vlastnil mnoho motorek. Od endura přes supersport. Jediné, co mě minulo byly chopery. To si šetřím na důchod. Před asi 10 lety jsem se vydal na pár měsíců na Nový Zéland, trochu vyčistit hlavu od Čech. Před tím byly nějaké výlety po Evropě, ale Zéland byl takový zlom. Nějakou dobu jsem pak žil v Anglii a šetřil na cestování. První větší cesta byla relativně nedávno. Do Íránu jsem se vydal na doporučení Igora Brezovara a byla to dobrá rada. Další rok následovala cesta přes Rusko, Mongolsko a Pamír. Potom přišla Indie a moje účast na expedici Tatra Kolem Světa 2, která nedopadla podle očekávání, ale byla cennou zkušeností. Cestování na motorce pro mě znamená oproštění od běžného způsobu života. Poznávání cizích kultur, objevování nových míst a setkávání s lidmi. Motorka je nejlepší způsob (společně s kolem) jak poznat svět. Máte blíže k přírodě, živlům i lidem. Vše je jednoduše intenzivnější. Do pamětí se mi nesmazatelně vryl klid a ticho Pamíru, ostrov Qeshm v Perském zálivu. Přesný opak Pamíru je Indie. tam se chci rozhodně ještě vrátit.

Profesionální bezdomovec

Matouš Vinš

Při první cestě ve Vietnamu jsem byl v podstatě donucený sednout na skútr, jinak bych se nikam nepodíval. Ze začátku jsem si na každé křižovatce byl téměř jistý svou smrtí, už po pár dnech jsem se ale zamiloval do té svobody, kterou dvě kola dávají. Skútr jsem postupně v Asii vyměnil za stopětadvacítku motorku a brzo si dodělal řidičák. Cestování mě vždycky lákalo a po první měsíční cestě na vlastní pěst ještě na gymplu mi bylo jasné, že se touhy poznávat svět jen tak nezbavím. Takže jsem začal dělat vše pro to, abych mohl spojit cestování a práci a svobodně se tak rozhodovat, kde kdy budu. Od roku 2014 jsem tak žil přes rok a půl na různých místech Asie, nějakou dobu v Austrálii a na Zélandu, poznával jsem na motorce Keňu a do toho projel spoustu krásných koutů Evropy. Motorka mi přináší hlavně svobodu a skvělou možnosti si vyčistit hlavu a urovnat myšlenky. Moje nejoblíbenější je Severní Thajsko. Nekonečný zatáčky, většinou, skvělý asfalt, možnost zahnout na bahnité cesty do džungle a úplně odlehlých vesnic, skvělé jídlo… Co víc si přát. A pořád mě nepřestává bavit Rumunsko a Dolomity.

El Colombiano

Radim Buček

Moje první motorka byla Babetta, asi jako většina kluků mýho věku jsme měli jednu na chatě na který jsem se nespočetněkrát rozsekal, ale přinášela mi vždy pocit svobody a odpočinku od otravných rodičů 🙂 Na dlouhou dobu jsem motorek nechal a vrátil se k nim až před 10 lety v Kolumbii a vlastně to bylo zpočátku z pracovních důvodů. Cestování začalo zhruba před 9 lety kdy jsem pořídil první „velkou“ motorku a vzhledem k tomu, že žiju v Jižní Americe tak se prozkoumávání přírody přímo nabízelo. Mám za sebou z Jižní Ameriky Kolumbii, Ekvádor a Perú a u nás půlku Evropy. Co mi motorka v životě přináší, to je otázka asi na dlouho, ale vesměs je to svoboda, čištění hlavy, nejlepší kontakt s okolní přírodou a lidmi, adrenalin a mohl bych asi psát dál a dál. Je to styl života, který jak jednou okusíš nechceš přestat. Vysoce návykové! To nejkrásnější na motorce, co jsem projel, je Cordillera Blanca a Cordillera Negra v Perú. V Kolumbii je toho tolik, že ani nevim co napsat, všude vás něco dostane. Můžete být ve čtyřech tisících a klepat kosu a za chvíli se válíte u bazénu 😀

Kolíček

Honza Novák

Motorky se mi líbily od mala. Začal jsem jezdit už na základce na doma postavené mini motorce s motorem z pionýra, kterou postavil doma v dílně táta spolužáka. Pak jsem si udělal řidičák na malou motorku, ukecal tátu a tem mi koupil Síma. V 94 roce jsem si za úplně všechny prachy co jsem vydělal, a za auto co jsem prodal i přes tátův velký nesouhlas koupil úplně novou Yamahu Virago 750. A dá se říct, že tím jsem spustil naplno mé cestování, ke kterému jsem měl blízko. Zpočátku to byli jen jízdy po ČR, pak jsem začal pokukovat po Evropě. Tak jsem si po dvou letech ježdění dodělal řidičák na velkou motorku a postupně jsem začal courat po Evropě, kterou mám projetou celou. jako např. Nordkapp, Rusko, Balkán, Anglii, Francii, Faro. Jak jsem se otrkával tak jsem začal jezdit i dál za moře, tam kde jsem nemohl jet na své motorce tak jsem si moto půjčoval a postupně omezen časem jsem jezdil třeba po Austrálii, Indonésii, Japonsku, Číně, Africe, Jižní Americe, Střední Americe, Mexiku, USA. Na každé cestě zažívám jiné dobrodružství a to je to co mě na cestování nejvíce baví – poznávání nových kultur a lidí a ti jsou velice často úplně jiní než doma. Ale hlavně mě baví ježdění v nové nepoznané krajině. Být na místech, kdy jedeš třeba tři dny bez telefonního signálu a k tomu nikoho ani nepotkáš. Z těch míst co jsem projel musím jednoznačně říct, že pro mne je nejlepší Jižní Amerika, kam jsem se musel vrátit už 4x. A to vracení nemám vůbec rád, protože život je moc krátký a krásných míst je po světě spousta! Je tam všechno: totální samoty, super lidi a neskutečné příroda. Dá se tam jezdit na velmi kvalitních asfaltkách až po totální mrdoples a je jedno jestli jsi někde na samotě v horách nebo kousek za městem.

Maylo

Miloš Motoška

Bylo mi to souzeno, už když jsem se narodil. Jmenuju se přece Motoška. Motorky mě do 17 let nikdy nezajímaly. Na střední škole jsem chtěl rychle vydělat peníze a výhodně prodat novou Jawu 638. Když jsem ji ale postavil, sedl na ni, ucítil jsem vítr ve vlasech…
Vyrůstal jsem v Angole a Libyi a návraty domů byli vždy dramatické. Od svých 20 let jsem profesionální průvodce. V létě žiju u moře v Řecku, v zimě na horách v Japonsku. Žil jsem v 6 zemích. Projel jsem 44 států na 5 kontinentech. Je ještě hodně míst, kam se chystám!
Když cestuju, nejlepší je to tam, kde zrovna jsem. Srovnávat místa (nebo snad lidi…) mi nedává smysl. „Doma“ se cítím v 5 zemích světa.

Škorpo

Pavol Škorpík

Škorpo sa venuje motorkám a motocestovaniu cez 20 rokov. Niekoľko rokov pôsobil v redakcii Motomagazín a ako testovací jazdec pre portál motocykel.sk. Posledný rok ho môžete poznať aj ako autora knihy Motosprievodca po Slovensku. V minulosti pretekal v offroad pretekoch na cestovných endurách a v orientačných závodoch na Slovensku, Čechách a Maďarsku. Dnes sa venuje hlavne motocestovaniu, pričom pripravuje niektoré organizované výlety po Slovensku a aj Európe. Na dvoch kolesách navštívil cez 28 krajín (Rusko, Ázia, Nordkapp, Krym, Balkán, alpské krajiny, Škandinávia a Maroko). Aj napriek jeho malej postave má najradšej veľké cestovné endurá.

seikos

Dušan Hájek

Na motorku jsem se poprvé posadil jako sedmiletý. Tak jako většina Husákových dětí, jsem jezdil na Pionýru. Byla to škola smyku, servisu, improvizace a skoků přes příkop do pole. O pár let později jsem pod hlavičkou Svazarmu dráždil endurového Simsona, poté ČZ 516 a poté přišla revoluce, která mě poslala na asfalt a do civilního ježdění. Vážnému cestování jsem se začal věnovat až o mnoho let později, prokřižoval bezmála celou Evropu a jako většina cestovatelů jsem usídlil ve variantě cestovního endura. Tedy asfaltu a šotolinových a endurových cest. Razím to rčení, že není nutné objíždět svět, když většina lidí nepozná ani Evropu. Máme tady vše, co si můžeme přát, téměř pod nosem. Učarovaly mi Alpy, které jsem nesčetněkrát projel na silniční motorce, ale také na cestovním enduru a těžší cesty na lehčím a ostřejším enduru. Díky těmto zkušenostem vznikla obecně známá „Seikosova mapa Alp“, která byla také popudem, proč mě Nomadist oslovil jako průvodce po této lokalitě. Dá se říci že Alpy a Dolomity znám jako své boty. A nejenom místa a cesty, ale také historii měst, hradů, zámků, údolí a průsmyků, kterými projíždí Nomadist Alpská Motovýprava. Cestování je pro mě svoboda pohybu. Cestování právě na motorce je pro mě o to důležitější, čím více je jezdec spjat se svým okolím. Musí vzdorovat větru, slunci, vedru, chladu, vnímá okolí všemi smysly, cítí vůně přírody, kterou projíždí. Alpy jsou pro mě srdcová záležitost, protože v nich lze nalézt úplně vše, co motorkáři hledají. Úžasný asfalt, cesty, které se klikatí stovkami zatáček do horských průsmyků, ale také šotolinové cesty mezi vojenskými pevnostmi z První světové války. Alpy přinášejí nespočet krásných výhledů, zážitků, možností výletů, ale také výborné kuchyně, kvalitní motorkářské infrastruktury a to doslova na skok od hranic naší vlasti.

JUDr. Martin Slobodník, Ph.D.

Významným členem našeho týmu je náš kamarád Martin Slobodník. Právník a motorkář tělem i duší. Jeho první motorkou byla Jawa Mustang, která zhruba v deseti letech zažehla lásku k jednostopým vozidlům, jež ho provází dodnes. Přes různá malá endura se Martin postupně dostal k jeho současné lásce, kterou je Honda Africa Twin ročník 21 se kterou se hned pár dní po zakoupení vypravil s námi do Albánie. Určitě ho potkáte na našich výpravách a již legendárním je jeho věta „Mno… tak podívej se, z právního hlediska…“ 😀 Martin vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovi a Právnickou fakultu Universiteit Antwerpen v Belgii, v současnosti vede advokátní kancelář Slobodník & Partners, přednáší na katedře práva Ekonomické fakulty Jihočeské univerzy a je předsedou právní komise Akademického senátu. Martin má u nás na starosti právní zastupování, kontroly smluv a všech našich kroků tak, aby si byli naši klienti jistí, že vše je v souladu s právním řádem.

Ke zvýšení kvality webu a k analytickým účelům využíváme soubory cookies.