Vojtěch Lavický
Na motorce jsem začal poměrně pozdě, až v 21 letech. Moje první byla Jawa 350/640 a pak už to šlo ráz na ráz od Japonců až k BMW R1150GS Adventure, kterou mám dodnes. Cestovat na motorce jsem vlastně začal hned jak jsem nějakou měl. Bez velkého přemýšlení jsem se tak ještě na vysoké škole vypravil na měsíc do Walesu. Tenkrát to byl ještě docela punk a když si vzpomenu, jak a s jakým vybavením jsem tenkrát jel, musím se smát. Každým dalším rokem jsem prodlužoval okruhy směrem na východ od Balkánu až po hranice s Čínou. Moje výlety vyvrcholili téměř dvouletou cestou kolem světa v letech 2016 a 2017, kde jsem si naplno uvědomil, jaké štěstí mám, že můžu cestovat na motorce. Dostanu se skoro kamkoliv si zamanu a danou krajinu si užiji opravdu všemi smysly. Není to ta nejsnazší cesta, když je zima mrzneš, když prší neschováš se. Zážitky nejsou o pohodlí, ale o dobrodružství. Ty silné zážitky se Ti vryjí do paměti a o nich potom budeš vyprávět. Celý rok 2017 jsem strávil v Jižní Americe a kompletně jsem jí propadl. Naleznete zde opravdu vše, majestátné hory, pouště, hluboké kaňony, rozeklaná pobřeží, mnoho cenných památek a fantastické a přátelské lidi. Zkrátka se to musí vidět a zažít.
Michal Dřímal
K motorkám jsem se dostal už coby malý kluk. Moje první motorka byl Mustang, na kterém jsem se proháněl po vesnici a zkoušel, kde všude se dá vysekat. V současnosti vlastním GS Advíka 2015 zde v Evropě a v Americe mám V-Stroma. Cestovat jsem začal záhy po základní vojenské službě. Ať už kamionem, autobusem, nebo na motorce. Za volantem kamionu, autobusu a řídítky motorky jsem strávil cestováním už 16 let. Od západního Irska po Írák a od Afriky po Nordkapp, dále Blízký východ a Amerika. Když jsem necestoval v práci, vyrážel jsem na motorce…můj život je v podstatě jeden velký road trip. Jsem stále na cestě a dnes už si nedokážu představit jiný život. Nejradši spím jen tak, pod hvězdami vedle své motorky. Cestování na motorce je o svobodě a adrenalinu. O prožívání cesty všemi smysly. Při cestování na motorce cítíš prostředí mnohem intenzivněji. Počasí, teplo, zima…ne jen klima na 22 a pohoda. Jen málo cest tě dokáže na motorce zastavit a každá skýtá jiné dobrodružství, píše jiný příběh, připraví ti nové nepředvídané překvapení. Lásku, nebo zklamání…sílu, nebo vyčerpání. Další den ale sedneš a jedeš… vstříc novým kilometrům, novým přátelstvím, novým řádkům tvého života. Až jednou život mou knihu dopíše, bude pěkně tlustá a vzadu bude napsáno, že jsem žil každou vteřinou. Miluji severské země. Norsko, Švédsko, Finsko, Island….Kanada a Aljaška. Tyhle všechny jsou úžasné, rozlehlé a plné přírody, příběhů a pověstí.
Milan Prustoměrský
Když si starší bratr udělal řidičák na auto i motorku, tak jsme z garáže vytáhli starou Čízu 150c, na které jezdili už rodiče i prarodiče. Brácha mohl vzít Čízu oficiálně na silnice, já akorát drandil na zahradě na poli, za což bych si dal dnes facku 🙂 A od té mě ježdění na motorce nepřestalo bavit. Po renovaci výše zmíněné Čezety jsem se chtěl podívat za spolužákem z vysoké na Slovensko, právě z důvodu, že jsem si chtěl vyzkoušet jak se jezdí delší výlety na motorkách a podívat se dál než jen kolem obvyklého komína. Sice Slovensko a Žilina jsou v dojezdové vzdálenosti jednoho dne, ale i tak mě to nakoplo podniknout něco většího a na víc dní. A tak jsem se o rok později vydal se stejnou Čízou přes Paříž do Londýna na sraz veteránů a vyhrál tak s přehledem cenu o nejblběj… nejvzdálenějšího účastníka, který přijel po vlastní ose. A od této chvíle už to šlo ráz na ráz a necestoval jsem jinak než v sedle motorky. Jízda na motorce pro mě znamená volnost a pocit úplné svobody, kdy si člověk může zajet kam chce a kdy chce. Především pak souznění s okolní krajinou a přírodou, neboť není lepšího balzámu na duši, než plout krajinou s nekonečnými lesy, cítit vůni čerstvě sklizeného obilí či navázat nová přátelství nad šálkem kávy po několika-hodinové cestě v dešti. A pokud se mi něco z popsaného podaří i zachytit na foťák, je radost o to větší, protože člověk má potom i hmotnou vzpomínku na všechny zážitky a peripetie. Moje nejoblíbenější místo je rozhodně Icefiled Parkway v provincii Alberta, Kanada. Silnice táhnoucí se podél koryta řek a obklopená Skalistými horami s neuvěřitelnými výhledy na tyrkysová jezera vás zcela pohltí a budete se tam chtít pokaždé vrátit.
Michal Prskavec
Na motorkách jezdím už od útlého věku. Byla to láska a vášeň na první pohled. Klasické začátky. Fichtl, Simson, MZ a pak přišel můj první japonec. Nesmrtelná FZR 600. To byla před 20 lety kurňa nadupaná mašina. Od té doby jsem vlastnil mnoho motorek. Od endura přes supersport. Jediné, co mě minulo byly chopery. To si šetřím na důchod. Před asi 10 lety jsem se vydal na pár měsíců na Nový Zéland, trochu vyčistit hlavu od Čech. Před tím byly nějaké výlety po Evropě, ale Zéland byl takový zlom. Nějakou dobu jsem pak žil v Anglii a šetřil na cestování. První větší cesta byla relativně nedávno. Do Íránu jsem se vydal na doporučení Igora Brezovara a byla to dobrá rada. Další rok následovala cesta přes Rusko, Mongolsko a Pamír. Potom přišla Indie a moje účast na expedici Tatra Kolem Světa 2, která nedopadla podle očekávání, ale byla cennou zkušeností. Cestování na motorce pro mě znamená oproštění od běžného způsobu života. Poznávání cizích kultur, objevování nových míst a setkávání s lidmi. Motorka je nejlepší způsob (společně s kolem) jak poznat svět. Máte blíže k přírodě, živlům i lidem. Vše je jednoduše intenzivnější. Do pamětí se mi nesmazatelně vryl klid a ticho Pamíru, ostrov Qeshm v Perském zálivu. Přesný opak Pamíru je Indie. tam se chci rozhodně ještě vrátit.
Matouš Vinš
Při první cestě ve Vietnamu jsem byl v podstatě donucený sednout na skútr, jinak bych se nikam nepodíval. Ze začátku jsem si na každé křižovatce byl téměř jistý svou smrtí, už po pár dnech jsem se ale zamiloval do té svobody, kterou dvě kola dávají. Skútr jsem postupně v Asii vyměnil za stopětadvacítku motorku a brzo si dodělal řidičák. Cestování mě vždycky lákalo a po první měsíční cestě na vlastní pěst ještě na gymplu mi bylo jasné, že se touhy poznávat svět jen tak nezbavím. Takže jsem začal dělat vše pro to, abych mohl spojit cestování a práci a svobodně se tak rozhodovat, kde kdy budu. Od roku 2014 jsem tak žil přes rok a půl na různých místech Asie, nějakou dobu v Austrálii a na Zélandu, poznával jsem na motorce Keňu a do toho projel spoustu krásných koutů Evropy. Motorka mi přináší hlavně svobodu a skvělou možnosti si vyčistit hlavu a urovnat myšlenky. Moje nejoblíbenější je Severní Thajsko. Nekonečný zatáčky, většinou, skvělý asfalt, možnost zahnout na bahnité cesty do džungle a úplně odlehlých vesnic, skvělé jídlo… Co víc si přát. A pořád mě nepřestává bavit Rumunsko a Dolomity.
Radim Buček
Moje první motorka byla Babetta, asi jako většina kluků mýho věku jsme měli jednu na chatě na který jsem se nespočetněkrát rozsekal, ale přinášela mi vždy pocit svobody a odpočinku od otravných rodičů 🙂 Na dlouhou dobu jsem motorek nechal a vrátil se k nim až před 10 lety v Kolumbii a vlastně to bylo zpočátku z pracovních důvodů. Cestování začalo zhruba před 9 lety kdy jsem pořídil první „velkou“ motorku a vzhledem k tomu, že žiju v Jižní Americe tak se prozkoumávání přírody přímo nabízelo. Mám za sebou z Jižní Ameriky Kolumbii, Ekvádor a Perú a u nás půlku Evropy. Co mi motorka v životě přináší, to je otázka asi na dlouho, ale vesměs je to svoboda, čištění hlavy, nejlepší kontakt s okolní přírodou a lidmi, adrenalin a mohl bych asi psát dál a dál. Je to styl života, který jak jednou okusíš nechceš přestat. Vysoce návykové! To nejkrásnější na motorce, co jsem projel, je Cordillera Blanca a Cordillera Negra v Perú. V Kolumbii je toho tolik, že ani nevim co napsat, všude vás něco dostane. Můžete být ve čtyřech tisících a klepat kosu a za chvíli se válíte u bazénu 😀
Miloš Motoška
Bylo mi to souzeno, už když jsem se narodil. Jmenuju se přece Motoška. Motorky mě do 17 let nikdy nezajímaly. Na střední škole jsem chtěl rychle vydělat peníze a výhodně prodat novou Jawu 638. Když jsem ji ale postavil, sedl na ni, ucítil jsem vítr ve vlasech…
Vyrůstal jsem v Angole a Libyi a návraty domů byli vždy dramatické. Od svých 20 let jsem profesionální průvodce. V létě žiju u moře v Řecku, v zimě na horách v Japonsku. Žil jsem v 6 zemích. Projel jsem 44 států na 5 kontinentech. Je ještě hodně míst, kam se chystám!
Když cestuju, nejlepší je to tam, kde zrovna jsem. Srovnávat místa (nebo snad lidi…) mi nedává smysl. „Doma“ se cítím v 5 zemích světa.
Pavol Škorpík
Škorpo sa venuje motorkám a motocestovaniu cez 20 rokov. Niekoľko rokov pôsobil v redakcii Motomagazín a ako testovací jazdec pre portál motocykel.sk. Posledný rok ho môžete poznať aj ako autora knihy Motosprievodca po Slovensku. V minulosti pretekal v offroad pretekoch na cestovných endurách a v orientačných závodoch na Slovensku, Čechách a Maďarsku. Dnes sa venuje hlavne motocestovaniu, pričom pripravuje niektoré organizované výlety po Slovensku a aj Európe. Na dvoch kolesách navštívil cez 28 krajín (Rusko, Ázia, Nordkapp, Krym, Balkán, alpské krajiny, Škandinávia a Maroko). Aj napriek jeho malej postave má najradšej veľké cestovné endurá.
JUDr. Martin Slobodník, Ph.D.
Významným členem našeho týmu je náš kamarád Martin Slobodník. Právník a motorkář tělem i duší. Jeho první motorkou byla Jawa Mustang, která zhruba v deseti letech zažehla lásku k jednostopým vozidlům, jež ho provází dodnes. Přes různá malá endura se Martin postupně dostal k jeho současné lásce, kterou je Honda Africa Twin ročník 21 se kterou se hned pár dní po zakoupení vypravil s námi do Albánie. Určitě ho potkáte na našich výpravách a již legendárním je jeho věta „Mno… tak podívej se, z právního hlediska…“ 😀 Martin vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovi a Právnickou fakultu Universiteit Antwerpen v Belgii, v současnosti vede advokátní kancelář Slobodník & Partners, přednáší na katedře práva Ekonomické fakulty Jihočeské univerzy a je předsedou právní komise Akademického senátu. Martin má u nás na starosti právní zastupování, kontroly smluv a všech našich kroků tak, aby si byli naši klienti jistí, že vše je v souladu s právním řádem.